Tak a je to tady. A máme tu zase období jarních prázdnin, kdy se každoročně chystáme opustit šedivé město plné smogu a vyvětrat sebe i děti na čerstvém horském vzduchu. A kde je problém, ptáte se? Opět při té příležitosti totiž vyvstává palčivá otázka nerudovského charakteru: Kam s ním???
Ano, jak jistě tušíte, na mysli mám náš rodinný chlupatý poklad, Teddíka. Ale to vůbec není fér- páníček se jede rekreovat a mazlíčka sobecky nechá doma?!? Taková otázka snad musí napadnout každého páníčka… Mé děti okamžitě vymýšlejí, jak to tedy udělat, aby mohl Teddík na hory s námi: Místo sáněk, lyží a holí dáme na střechu klec! Ne, klec nevezmeme, necháme Teddíka po chatě běhat na volno tak jako doma! Vezmeme přepravku, do té dáme záchůdek a několikahodinovou cestu tak nějak přežije! Ale kdepak přepravku, však si ho necháme na klíně, že ano, vždyť jej přece my, děti vzadu v autě, můžeme pěkně mít na klíně a hladit a kdesi cosi…
Nemyslím si, že by tohle bylo to nejmoudřejší řešení ani pro páníčky, ani pro mazlíčky- tedy, pokud se nejedná třeba o pejska, který si hory a sníh může v klidu užít spolu se svými majiteli. Takový drobný domácí mazlíček je něco jako malé dítě- potřebuje pevný řád a nejlépe důvěrně známé a bezpečné prostředí. Vidím sama, jak našeho Teddíka znervózní pouhá přítomnost návštěvy u nás doma, natož tak dlouhá cesta autem a pobyt v nezabezpečeném nevhodném prostředí (na mysli mám třeba nechráněné kabely). Navíc ne všichni majitelé penzionů či hotelů jsou k mazlíčkomilům vstřícní, a to nemluvím ani o tom, jaká veterinární potvrzení bychom museli asi mít v případě společné cesty za hranice. Ne, shrnu stručně, Teddík s námi prostě jet nemůže. Jenže jaké se nám pak nabízejí vlastně možnosti?
Pokud nejedeme pryč na pouhé dva-tři dny a nemáme třeba hned vedle ochotného souseda, který by k nám zašel našeho mazlíčka zkontrolovat/nakrmit/uklidit po něm, pak nám moc možností nezbývá. Jako nejvhodnější varianta se mi jeví dočasné umístění našeho zlata k někomu z rodiny. Pokud však máte příbuzné, u kterých si nejste jisti, zda byste po svém návratu z dovolené nenašli svého ušáka třeba na pekáči (ano, i takoví existují:-( ), tak na to hodně rychle zapomeňte. Další skupinou připadající v úvahu jsou pak naši známí, nejlépe sami mazlíčkáři. Sice své čtyřnohé štěstí vystavujete nebezpečí, že se vám vrátí pokousané, zablešené, samodruhé či jinak pozměněné, avšak tato cesta se mi zdá být nejschůdnější. Pečlivě však musíme osobu, které míníme svého mazlíka na pár dnů svěřit, vybírat. Jaký má vztah ke zvířatům? Má doma nějaká? Měla by je jak oddělit? Má tolik času, aby obstarala aspoň minimální péči vašeho zlatíčka? Pokud si odpovíte na všechny tyto otázky uspokojivě, pak můžete začít balit nejen sebe, ale i svého mazlíčka. Zabalíme klec, záchůdek, peletky či jiné stelivo do něj, napáječku, misku, seno, granule, na které je váš mazlíček zvyklý, nějaký ten pamlsek, pelíšek, je-li na něj zvyklý, hračku a….to je snad všechno. Nebo jsem na něco zapomněla? No, balila jsem na dovolené i kojence a musím se přiznat, že zabalit mazlíčka k tomu nemá moc daleko. :-D Při předání našeho pokladu zodpovědné osobě jí také popíšeme jeho potřeby, denní režim, návyky atd. a nejlépe dodáme i písemně. ;-) Nejlepší je ještě chvíli zůstat, svého chlupáče v cizím prostředí pozorovat, pohladit, dát pusinku na rozloučenou, ukápnout nějakou tu slzičku….Ne, tak to se raději rychle sbalte, poděkujte a běžte domů dobalit svá zavazadla. Nejlepší by bylo zůstat celou dobu na telefonu, kdyby se cokoli dělo, dají nám vědět.
Když takhle odcházím, mám vždy vůči svému zvířátku výčitky svědomí. Však mi to taky Teddík pokaždé náležitě dává najevo - ještě než odejdu, otočí se ke mně svou chlupatou zadnicí a přestane se se mnou „bavit“. To stejné se děje po našem příchodu domů. Většinou trvá pár hodin, než se zase se mnou udobří a nakonec se vděčně přijde přitulit. Jasně, všude dobře, doma nejlépe.
Pokud jste se dočetli až sem, možná jste prošli všechny své známé i příbuzné, ale žádného vhodného „hlídače“ jste nenašli. Co pak, ptáte se? Existují také různé hotely pro zvířata, kde Vám je za poplatek pohlídají, ale také dobrovolníci z řad mazlíčkářů, kteří své služby nabízejí třeba v rámci komunit na Facebooku. Velmi pěknou a rozvětvenou komunitou, kde můžete nejen tuto sužbu hledat, ale také ji nabídnout ostatním, je facebooková skupina „Hlídání králíčků“.
Tak co? Jak jste dopadli? My měli vždy nakonec štěstí, králíček se nám domů od známých, ať to byli samotní chovatelé králíků, koček, anebo naposledy dokonce i německých ovčáků (ale nebojte, Teddík měl pokoj sám pro sebe;-)), vždy v pořádku vrátil. A že bychom jako mazlíčkáři raději nikam neměli jezdit, abychom pak neměli výčitky svědomí, že zvířátko „odložíme“ na hlídání? Tak to si nemyslím. Platí zde totiž podobné pravidlo jako v rodičovství: Unavený a neodpočinutý rodič je špatný a nervózní rodič, odpočatý rodič je pak ke svým potomkům mnohem přívětivější. :-) A přiznejme si to narovinu. Odpočinek přece potřebujeme všichni! No ne?
Máte také nějaký zajímavý nápad, kam umístit mazlíčka na hlídání? Chtěli byste se s námi podělit o vaše vlastní zkušenosti? Napište nám, budeme se těšit! ;-)
Zanechat komentář