Když jsme si Teddíka pořídili, překvapilo nás, že už tak maličký uměl používat záchůdek. Nebylo to ale zásluhou naší, ale chovatelské stanice, ze které pocházel. Ano, mělo by tomu být skutečně tak, že pořídíme-li si králíčka, měl by již mít tento návyk osvojený. Králíček je totiž od přírody velice čistotný tvor. Často vidíme králíky v králíkárnách instinktivně dělat svoji potřebu v nejtmavším rohu králíkárny. Toho se pak dá krásně využít při nácviku chození na záchůdek.
Může se však stát, že králíček návyk chození na záchůdek zažitý nemá a je na novopečeném páníčkovi, aby si poradil s „výchovou“ k čistotě sám. Co můžeme poradit? Zeptali jsme se zkušených chovatelů na jejich osvědčené tipy a triky a rozhodli se s vámi o ně podělit.
První věc, která se osvědčila nám samotným, byl záchůdek s roštem. Proč s roštem, říkáte si? Protože králíčci moc rádi hrabou a přehrabují se v podestýlce toalety, a tu pak vyhrabávají mimo ni. S koupí záchůdku s roštem byl tento nešvar zažehnán. Častou začátečnickou chybou pak bývá, že zakoupíme podestýlku a rozprostřeme ji na celé dno klece. Také my jsme si donesli domů Teddíkem i pytel pilin ze zverimexu, než jsme zjistili, že králíček ale opravdu nic takového nepotřebuje, není to přece myška ani ježek! Ba dokonce si celý nácvik k hygieně ještě můžeme podestýlkou ztížit! Když má králíček podestýlku pouze v záchůdku, snáze pochopí, že loužičky a bobky patří právě a pouze tam.
Při výběru záchůdku myslete na to, že králíček nám ještě povyroste, a to zejména, je-li to beránek. Proto volte záchůdek pokud možno větší, klidně i kočičí, minimálně o velikosti 24X29 cm. Dále je potřeba nejprve vysledovat, kam chodí králíček dělat s oblibou svou potřebu a na toto místo záchůdek umístíme. Nejsnáze se králíček na něj naučí chodit tak, že jej posadíme do WC pokaždé, když udělá loužičku nebo utrousí bobek. Loužičku můžeme utřít papírovým kapesníčkem, místo vyčistíme posléze třeba octem, aby se přehlušil pach moči, a kapesníček vložíme do WC (pozor však, aby ho králíček neokusoval). Stejně tak i bobečky hned sbíráme a dáváme je do záchůdku. Králíčka při použití záchodu pochválíme a můžeme ho i odměnit pamlskem.
Ze začátku můžeme nechat toaletku bez čištění i dva-tři dny, aby si králíček zvykl na její pach a věděl, odkudže se line. Řadě chovatelů se osvědčilo umístit nad toaletu seník či vedle misku na granule a napáječku. Tato myšlenka se může jevit někomu jako nevhodná, přece my lidé také najíme na záchodě, že ano! Jenže musíme vzít v úvahu, že, ačkoli to je náš miláček, je to pořád zvířátko, a tomu je zcela jedno, jí-li na stole s ubrusem, anebo ze záchůdku. Myšlenka umístit nad záchod seno vychází z tendence králíčků se při jídle vyprazdňovat. Někdy mám pocit, že třeba náš Teddík je nejen továrna na bobky, ale také průtokový ohřívač. Navíc nám binec ze sena padá rovnou do záchůdku a ne na podlahu, tudíž nám to i šetří nepořádek v kleci či výběhu. To samé platí o napáječce, vždyť všichni víme, jak rády napáječky tu a tam tečou na podlahu. S nápadem vytvořit pro tento účel „seníkozáchod“ přišli sami naši zákazníci. Vyrobili jsme nejprve jeden základní typ seníku s prostorem pro WC a postupně začali tuto řadu našich výrobků rozšiřovat o seníkozáchod s boční stěnou, miskami, s miskou a napáječkou, tandemovým řešením pro dva králíčky atd. Vrcholem této série se pak stala naše „all inklusive stanice pro dva“ s miskami a napáječkami. Největším potvrzením toho, že teorie umístění seníku nad záchůdkem není scestná, jsou ohlasy od vás, našich milých zákazníků. To je ostatně ten nejlepší „pohon“, který nás při vývoji nových produktů pro mazlíčky žene kupředu. :-)
Leave A Comment